Čas běží poslední dobou tak rychle, že přestáváme počítat jednotlivé dny. Není proto vůbec divu, že prázdniny utekly jako voda, přiblížil se jejich konec a s ním i Rokytná fest 2009. Upřímně řečeno, já osobně jsem od této akce očekával hodně. Těšil jsem se na boží letní akci, kde budu zpívat v plavkách s žabkama na nohou pro dvě stovky rozjařených mladých holek v bikinách, které sotva vylezly z bazénu a už brčkem usrkávají minimálně třetí Mojito. Samozřejmě s pravým karibským rumem. Bohužel člověk míní a příroda mění.
Živly se rozhodly, že v den pořádání festivalu prostě teplo nebude a basta. Proto museli pořadatelé přikročit k programové změně a přesunout festival do dvora místní sokolovny. Akci to na půvabu nijak neubralo, jenom jsem holky v bikinách musel vyměnit za maminy v mikinách a místo Mojita se podávalo nevábně chutnající pivo nějaké noname značky natočené v kelímcích s logem Budweiser Bürgerbräu. Přísloví ale praví „Darovanému koni na zuby nekoukej“, a tak jsem škopek s menším sebezapřením vdechnul a alespoň jsem se zbavil počáteční nervozity.
Když jsme se dostali do areálu, na pódiu zrovna rozpalovala nepočetné publikum skupina Brizzolit s převážně českými populárními hity pro starší a pokročilé. Kluky z Brizzolitu shodou náhod znám, takže vím, že se vždycky jedná o výborně zahranou muziku. Fugas se na bicí činil, seč mu síly stačily, a Ďábel předvaděl na kytaru pravé divy. Jenom to publikum se nějak ne a ne chytit. No ale co se dá dělat? Většina obyčejných smrtelníků není tak extrovertní jako já a tančit skoro sám, navíc úplně střízlivý ve 3 hodiny odpoledne a ještě ke všemu před zraky sousedek, které by to určitě hned zítra rozmázly po celé vsi, si dovolí jenom velice otrlé povahy. Brizzolit se tedy, bohužel, vzhledem k časné hodině zaslouženého publika a ovací nedočkal.
Po asi hodině tlachání u stolu, nervózního kouření a popíjení velice zvláštního piva přišla řada na nás. Bylo na čase ukázat co v nás vězí, takže jsme se začali stěhovat na pódium, které bylo mistrně vystavěné z kamionového návěsu s jednou otevřenou postranicí. Nutno podotknout, že o zvuk bylo postaráno víc než dobře. Kvalitní reproduktory, bezdrátový mikrofon a ochotný a schopný zvukař. Co víc si muzikant může přát? Ve chvílích, kdy se zatáhlo a z nebe se nepřejícně snášel jemný déšť jsme ocenili i kvalitní mnohobarevné diodové osvětlení, které nám aspoň trochu dodávalo barvu.
Během našeho výstupu se asfaltový plácek před podiem docela slušně zaplnil, i když byly i chvíle, kdy nám fanoušci nepřáli. Například při ploužácích na začátku naší druhé série zelo prostranství doslova prázdnotou. Ono se ale není čemu divit – málokterá drahá polovička se nechá vyzvat k tanci uprostřed studeného odpoledne lehce přelitého svěžím deštíkem. Aparát fungoval výborně až na občasné zahoukání zpětné vazby, když jsem se s mikrofonem příliš přiblížil k odposlechu. Lépe to bohužel nastavit nešlo, protože jinak bychom se zase neslyšeli. Zvukařům patří každopádně náš dík za dobře odvedenou práci. Hraní jsme si opravdu užili, myslím, že naši fanoušci jakbysmet a tato akce se tak řadí mezi ty vyvedenější.
Odehráli jsme zhruba dvě třetiny písní, které jsme měli připravené, když se na pódiu objevil pořadatel s tím, že náš čas vypršel a musíme uvolnit pódium pro skupinu Matador. Ačkoliv nás rozbouřený shluk lidí pod pódiem nehodlal nechat jít, nedalo se nic dělat a tak jsme začali balit svoje vybavení a vyklidili jsme prostor bočním vstupem přímo na parkoviště, kde jsme naskládali aparát do aut. Akci jsem jako obvykle musel opustit hned jak jsme dohráli, takže opět musím konstatovat, že pokud se na akci po mém odchodu stalo něco výjimečného, budou o tom muset v samostatných článcích poreferovat ostatní členové kapely.
