Dne 6. března 2010 jsme z naší domovské základny v Čáslavicích opět vyrazili do pouhých pár kilometrů vzdálených Babic, abychom opět potěšili naše věrné fanoušky.
Naložil jsem část kapely do Bravoše a studenou, sněhem pokrytou nocí jsem ho dovedl až na místo určení, kde jsme okamžitě zahájili vykládku nástrojů. Libor s Mářím už byli na místě a zrovna instalovali svoje zvukařské nádobíčko. Jakmile jsme vyložili nástroje, šel jsem přeparkovat Bravoše a před kulturákem jsem se doslova srazil s Fugasem a jeho kolegy z kapely Brizzolit, kteří zrovna dorazili a jali se vykládat.
O chvíli později už Brizzoliti sestavovali na pódiu bicí a aparát s občasnou asistencí od někoho z našich. Zbytek kapely včetně mě zatím seděl na začátku sálu v družné zábavě u piva. Po chvíli mě přemohla nervozita, takže jsem se zmocnil Dočkyho digitální zrcadlovky a pořídil jsem z příprav pár fotek, abych se nějak odreagoval. Potom jsem šel dohodnout detaily našeho výstupu s Fugasem. Když bylo na pódiu všechno připraveno pro výstup Brizzolitů, kteří tentokrát hráli jako zlatý hřeb večera, nastěhovali jsme na pódium i naše nádobíčko. Po chvíli laborování se zvukem jsme sjeli zvukovku a pustili se do díla.
Babičtí jako vždycky reagovali vřele. Je vidět, že už jsme spolu přece jenom něco zažili. V publiku jsem záhy odhalil některé známé tváře, které nikdy nechybí na žádné naší akci. Ten večer se mi zpívalo opravdu skvěle a myslím, že i moje sestra Jana si výstup užila víc než jindy. Dávali jsme to „do plnejch“ a publikum se dobře bavilo. Když se přiblížila jedenáctá hodina večerní a náš čas vypršel, s lítostí jsme vyklidili podium pro skupinu Brizzolit. Sklidili jsme nástroje a jeli je odvézt do zkušebny.
S Mirkem a Janou jsem se potom na akci vrátil, abychom si poslechli, co předvedou Brizzoliti. Jejich vystoupení jsem naposledy viděl na loňském Rokytná-festu, kde jsem tenkrát nabyl dojmu, že jsou všichni výborní muzikanti, ale jako celku tomu nějak chybí šťáva. Ve srovnání s tímto výstupem to bylo jako nebe a dudy. Brizzoliti servírovali jednu českou pecku za druhou, z podia vycházela živelná energie, která se přenášela na lidi a pod podiem se jim během chvíle zformoval pořádně hustý křepčící dav. Neodolal jsem kouzlu okamžiku a na pár písniček si šel taky zatancovat. Když potom přišly ploužáky, provedl jsem po parketu pár kamarádek a kolem jedné hodiny jsme se zvedli k odjezdu. Rozhodně musím říct, že vystoupení Brizzolitů mě příjemně překvapilo. Vypadá to, že kluci se od léta naučili dělat pořádně chytlavou show a všechny kapely, kterým přímo konkurují, by se měly mít pořádně na pozoru.
Díky samozřejmě jako vždy patří našim skvělým zvukařům, pořadatelům i našim věrným fanouškům. Už se těšíme, až vám zase budeme moci naservírovat pořádnou porci světových hitů v originálním provedení.
Váš Golet
