Dne 2. října jsme měli tu čest zahrát si na velké narozeninové party několika našich přátel z hudební branže v Klubu B v Třebíči. Přípravy byly docela hektické. Už týden před akcí jsem využil svých zkušeností s grafikou, abych připravil pro akci plakát a o den později jsem se zúčastnil informativní schůzky, kde jsme dohodli veškeré detaily týkající se organizace.
V den koncertu jsme se sešli kolem 7 hodiny na Béčku, nanosili jsme dovnitř nástroje, a pak jsme se usadili u stolu a jali se konzumovat všemožné nápoje. Zábava byla docela družná. Seděli jsme zrovna v zadní části klubu, kde rozbalil svoji produkci DJ Nímand. Nutno uznat, že jeho funkově-taneční mixy jsou přesně moje krevní skupina, takže jsem se výborně bavil. Po chvíli jsem šel trochu projít klub, pozdravit se s kamarády a podívat se, jak probíhají přípravy. Klub byl nacpaný k prasknutí už v momentě, kdy jsme přišli, ale v této chvíli už začínalo být opravdu hodně těsno. Je vidět, že vstup zdarma, pro který se rozhodli pořadatelé, byl krok správným směrem.
Netrvalo dlouho a na pódiu to rozbalili naši přátelé z Exkrementis Magna. Nevím, čím to bylo, ale kvalita zvuku při jejich vystoupení byla někde hodně dole. Neustále jsem dorážel na Dudka (bubeník, ex Plodová Voda Evy Braunové), který sekundoval zvukaři Chajdovi za mixem, aby s tím něco udělali. Říkal, že se snaží seč můžou, ale že bubny jsou špatně naladěné a víc se z toho vymačkat nedá, a že nástroje taky zní všelijak. Byl jsem z kvality zvuku docela konsternovaný a začínal jsem si zoufat, že nás čeká hodně shitózní akce.
Bohudík, vše se v dobré obrátilo v momentě, kdy měli na pódium nastoupit moji oblíbenci Creed Girl. Jejich dánský bubeník Lars se poradil se zvukařem a bicí ještě trošku vyladil, což náhle změnilo zvuk asi o 200% k lepšímu. Troufnu si říct, že zpěvačka Creed Girl, Dina, je v současné době nejslibnější zpěvandule v Třebíči a hóódně širokém okolí. Nesmím zapomenout taky na kytaristu Mischooda, s kterým jsem léta působil ve funkové kapele PPP a později v The Fridge. V době, kdy Creedi spustili svoji krasojízdu, bylo na parketu už husto, takže jsem se k podiu probojoval jenom s problémy, ale nakonec se zadařilo a mohl jsem si vychutnat jejich skvělý výkon přímo z první řady. V závěru jejich vystoupení jsem vystoupil na pódium, abych předal Dině malou pozornost od naší skupiny k jejím narozeninám.
Po krátké pauze jsme se začali na pódiu chystat my. Ačkoliv jsem byl jako obvykle celý den nervózní jako pes, teď po druhém pivu už se nervozita značně rozmělnila a překypoval jsem převážně dobrou náladou a enormní chutí pořádně pobavit lidi a dát jim trochu do těla. Ještě než jsme začali, byl už sál značně naplněný, ale jakmile se rozezněly tóny prvních písni, v sále by doslova a do písmene nepropadl špendlík. Takhle dobrou atmosféru už jsem na koncertě dlouho nezažil. Rozparáděné holky tančily po lavicích po stranách sálu a pod námi v kotli se zformoval řádně odvázaný dav. Jedna ze slečen ukořistila laminované logo naší kapely, které vždycky dávame na stojan s texty a nehodlala se ho vzdát. Když jsme potom zahráli Smells like teen spirit, rozevřelo se pod námi opravdové peklo v podobě řádné skupinky pogujících rockerů, punkerů a metalistů. Jenom škoda, že tam s námi nemohla být moje sestra Jana, která mi zpívá ve většině písní druhý hlas, protože byla na neschopence a nesměla opustit domov. Cítil jsem se být na vrcholu a pohledy, které jsme si vyměňovali s ostatními členy kapely, prozrazovaly, že oni se cítí podobně. Nakonec jsme byli vytleskání k přídavku několika písní, a když jsme skončili, odměnily nás bouřlivé ovace a pocit příjemné únavy po dobře vydařené akci.
Vyklidili jsme podium, odnesli nástroje zpět do aut a potom už jsme se jenom po zbytek časného rána věnovali družné zábavě v zadní části klubu pod taktovkou DJ Nímanda, který servíroval jednu taneční pecku za druhou. Jak ze mě spadla nervozita, pocítil jsem silnou touhu, pořádně se napít a tak jsem zkonzumoval ještě několik piv a než jsem se nadál, bylo 5 hodin ráno, v klubu nezbylo žádné točené pivo a nyní už značně prořídlé skupinky lidí se stále družně bavily u lahváčů. Naznal jsem, že bych se asi měl odebrat na kutě, ale jelikož jsem požil, musel jsem před klubem nechat svého milovaného Bravoše a mávnout na taxík. Usnul jsem rychle a tvrdě s hřejivým pocitem, že se nám to zase jednou povedlo.
Chtěl bych poděkovat Chajdovi, za skvělý zvuk, který se mu nakonec podařilo přes všechny počáteční patálie vytvořit. Děkuji taky organizátorům, že nás pozvali a akci bezvadně zrežírovali. A hlavně děkuji vám všem, kteří jste nás přišli podpořit a doopravdy jste si to užili. Těším se na vás na další akci. Třeba právě na té, kterou budete pořádat vy sami 
Golet
