Letos jsme po dlouhých devíti letech dostali příležitost zahrát si na Rokytná festu. O možnosti hraní jsme se dozvěděli ani ne týden dopředu. Zřejmě některá kapela vypadla. Po důvodech není třeba pátrat. Přece si nenecháme ujít možnost zahrát si na poměrně velkém festu, který je pro nás v podstatě za kopcem. Zmobilizovali jsme všechny členy kapely, bohužel jsme se museli obejít bez Katky a jejích kláves. Po letmém pohledu na program Rokytné nás trochu lepilo, proto jsme na poslední zkoušce vybírali písničky jednak pokud možno bez kláves a druhak pokud možno bez „kopat hroby byl můj ideál“, „preťal som si žily“, „asi to tak bude, je to cejtit všude“, apod. Na zábavu dobrý, ale když máte vlézt na pódium po světově uznávaném revivalu Metallicy, tak nic moc.
Do Rokytnice jsme dorazili, když byli výše zmínění borci (Metallica – Scream Inc.) právě na pódiu. Nachystaní za pódiem jsme si vyslechli největší hity od Metallicy, přihlíželi jsme, jak lidi před pódiem motají vlasama a hrozí paroháčema. Postupně jsme propadali zoufalství, jak bude po něčem takovém publikem přijat náš repertoár. Borci z Ukrajiny hráli do půlnoci, pak proběhl bleskový přesun ve smyslu oni dolů, my nahoru. Všechny obavy z nás rázem spadly, lidi byli totiž rozjetí a skvělí. Navzdory obavám jsme nakonec mimo anglicky zpívaných hitů dokonce i váleli sudy v pekle, najímali holky za padesát a tak. Děkujeme přítomným, že nás podpořili a děkujeme pořadatelům, že jsme si mohli zahrát. My jsme si to každopádně užili. Snad jsme byli pro všechny zúčastněné příjemným zakončením festivalu. Tak třeba zas někdy v Rokytnici…
