V sobotu 18.07.2015 jsme byli pozváni Aeroklubem Křižanov, abychom zahráli u příležitosti Plachtařského mistrovství České republiky juniorů a akademiků 2015. Moc jsme se na tuto akci těšili, do karet nám navíc hrálo i pěkné počastí. Kolem čtvrté hodiny jsme vyráželi v počtu tří plně naložených aut a jednoho vleku ze zkušebny do cílové destinace – letiště Křižanov. Již při startu se na severozápadním obzoru začaly formovat černé mraky, které nevěstily nic dobrého. Na letišti jsme měli hrát v hangáru, takže žádné obavy z počasí nebyly na místě… Jen přežít cestu s vlekem, který pokrývala plachta nedostatečných rozměrů. Naštěstí všechno dobře dopadlo a bouřka nám dala jen ochutnávku ve smyslu silného větru a pár minut, kdy padaly kapky o objemu malých panáků. Naštěstí nestačily ani smýt prach a ptačí exkrementy ze zmíněné plachty na vleku. Bouřce jsme soustavně ujížděli, až jsme jí úplně ujeli. Posádka dalšího vozu, která se za námi zdržela vracením prázdných lahváčů v supermarketu, vychytala největší nápor, ale naštěstí neměli žádný vlek.
Na místo jsme dorazili všichni v pořádku a pomalu jsme začali vykládat veškerý ansámbl. Na místě jsme nebyli ani půl hodiny a hned nám organizátoři avizovali, že nejde elektrický proud. Zřejmě bouřka někde poškodila vedení. Za chvíli se tento nedostatek projevil i na teplotě piva a limonády. Nicméně jsme vše rozložili a zapojili. Bohužel jsme neměli možnost vyzkoušet, zda jsme to zapojili správně. Proud stále nikde. Vyhlíželi ho i z řídící věže, jestli už náhodou nejde. Stále nešel.
Všichni byli natěšení na večerní zábavu jako vyvrcholení celých závodů. My jsme se těšili samozřejmě také. Místo hraní jsme seděli jako hromádky neštěstí a odpovídali na dotazy, zda by to nešlo i bez elektřiny. Bohužel nešlo. Když už se vše zdálo ztraceno, osud se nad námi naštěstí smiloval a nakonec se (ne dlouho před soumrakem) kontrolky rozsvítily, pivo se začalo opět chladit a prase, doposud napojené na autobaterii, začalo opět rotovat poháněné proudem ze sítě.
Aleluja! Zvukovou zkoušku jsme zkrátili na nezbytné minimum. Nikdy se nám nestalo, že bychom měli potlesk již při zvukovce. A že by publikum pařilo už na první písničku – mimochodem desettisíckrát ohrané Žily! Asi by elektřina měla vypadávat i na jiných akcích. Začínám mít podezření, jestli dodávku elektrického proudu neobnovil náš patron – Stopětišosecký Huňál. Kdepak E.ON! Huňál je přítomen všude tam, kde se pořádně paří. O tom, že účastníci závodů umí pořádně pařit, jsme se ostatně osobně přesvědčili. Určitě by je vzali i do Svazu českých bohémů. Mimochodem na této akci měla písnička od Wohnoutů svoji veřejnou premiéru a zároveň veliký úspěch.
S přestávkami jsme hráli asi do dvou hodin a skvělé publikum nás nechtělo ze scény pustit. Záměrně nepíšu z pódia, protože jsme hráli bez pódia – ve stejné výškové úrovni a na stejné vlně s publikem.:-) Po skončení hudební produkce jsme pomalu začali balit a pak zůstali ještě na kafe a pokec. Šlechetné nabídky na přenocování jsme nakonec nevyužili. I tak jsme na základnu dorazili až za bílého dne.
Tímto bych chtěla ještě jednou poděkovat organizátorům, že jsme mohli být součástí tak úžasného letního večera v krásném prostředí, a poznat další super lidi.
J.
